30. – 31. 07. 2016

2. srpna 2016 v 8:26 | Lone Howler |  Co se událo
Tak. V přelomu těchto dvou dnů jsem udělala největší chybu v životě. Pro někoho je to stereotypní záležitost, pro mě je to něco nevysvětlitelného, co už se nikdy nemůže stát. Neberu to těm, kteří to mají rádi a dělají to pořád, protože je to uklidňuje, cítí se volní, baví je to a mají to jako své kamarády. Ano znám i také. Jednu holku, s kterou jsem v kontaktu, to pro ni tyto věci znamenají, tudíž absolutně nesouhlasila s mým názorem na danou věc.

Týká se to alkoholu. Já samozřejmě proti alkoholu jako tak nic nemám. Teda nemám nic proti tomu, když si někdo jednou za čas zajde na pivko, nebo si dá k seriálům či filmům víno, například. To je ten způsob pití, co mi nevadí. Jen na uklidnění, příjemnější atmosféru v hospodě s přáteli, kdy jste prostě uvolněnější. Vážně tomu rozumím. Ale nikdy nepochopím ty lidi, co se každý týden ožírají na akcích, až z toho zvrací skoro vnitřnosti a pořád a pořád dokola, je to baví. Tohle prostě nepochopím.

Jenže, asi každý tohle někdy udělá. Třeba já. V sobotu 30.07. jsem jela k sestřenici. Vážně jsem se na ni těšila. Roky jsme si nepopovídaly, možná nějaké minuty na rodinných oslavách, kde to prostě vždycky stálo za hovno, cokoliv jsme řekly, tak buď bylo použito proti nám, nebo vyzvídali více informací, když jsme odešly, tak jsme dostaly "seřváno", že se vidíme jednou za uherský rok a nechceme trávit drahocenný čas s rodinou. Taky jsme musely trpět písničky, co si pouští. Neustálé pouštění písniček z Ledového království, pro malé sestřenice. Ne, že bych to nedokázala pochopit, ale pořád dokola mi to vždy začíná být značně nepříjemné. Takže jsem přijela vlakem za sestřenicí, měly jsme naplánovaný super večer. Přivezla jsem si i notebook, chtěly jsme si pustit nějaký super film. Já navrhovala Mlčení Jehňátek, ale to jí není příjemný, čemuž trochu nerozumím, taková tvrdá metalistka a není jí příjemný film s Hannibalem? No, pro mě je to prostě jeden z nejlepších filmů, můžu to vidět klidně stokrát, nevadí mi to. Chtěly jsme si koupit víno a dívat se na film, udělala mi kuře na kukuřici s rýží. Tak zněl zhruba náš plán. Ale ne, muselo to být úplně jinak a asi toho budu litovat do konce mého nudného života. Přijela jsem. Vystoupila jsem. Setkaly jsme se. Kecaly jsme. Šly jsme do Albertu, kde jsme si koupily StrongBow. Nemohla jsem to vypít pomalu, protože jsme šly do Kauflandu, takže jsem to do sebe nalila jak vodu. Ale nějaký tupý StrongBow se mnou nic neudělá, říkala jsem si. Šly jsme do Kauflandu. Koupily jsme Milku a víno. Dva litry nějakého sladkého, bílého vína. Pak jsme nasedly na šalinu, protože se nám přes celé město nechtělo chodit. Zastavily jsme se u ní v práci, pracovala v hospodě, měla se tam stavit pro výplatu, výplatu si vzala a řekla, že si dáme jedno. Cítila jsem se tam dobře, byla to hospoda, kam chodili jen metalisti. Takže na JukeBoxu hráli samou skvělou hudbu. Ti lidi byli docela příjemní a v pohodě, i když někteří starší. Sestřenice už všechny znala, o to to bylo lepší, že tam byla docela poklidná atmosféra. Pak jsme si daly druhé pivo, třetí, čtvrté, panáka ovocné vodky. Pak jsme se rozhodly, že půjdeme k nim. Tohle se mnou zatím nic neudělalo, přece jen, na pivo jsem docela zvyklá z filmových víkendů u táty a pivo prostě beru dobře. Ale tak u tří jsem většinou skončila. Šly jsme k ní. Všechno docela v pohodě, u ní míň, protože celý den nejedla, vstávala z noční a pak jen navařila a šla pro mě, tudíž není divu. U ní je to vážně skvělé. Nikdo od nás z rodiny nevěřil, že takový rebel jako je ona, může být zabydlený. Jako ano, žije trochu jinak, ale jde to. Má spolubydlícího. A její pokoj je tak zatraceně boží. Téměř veškeré stěny má polepené plakáty metalových skupin, v noci to bylo trochu děsivé, ale je to vážně boží. A tolik věcí, co má, to by jí mohl každý závidět. Ok, to bylo asi špatné přirovnání. Spíš metalisti, nebo lidi podobného vkusu, protože má vážně nádherné věci. Po čase jsme si uvědomily, že jsme v hospodě nechaly tu Milku. Rozhodly jsme se vrátit. Vrátily jsme se. Jenže ne jen pro tu Milku, ale daly jsme si další chlast, omlouvám se, ale už nemám přehled o tom, kolik jsme si toho daly, ale bylo kolem půlnoci. Opravdu mi přišlo, že hodiny jsou minuty. Pak jsme se vrátily k domu. U baráku měla nějakého kamaráda, který fetoval, ona nevěděla, co s ním má dělat, protože ho měla strašně ráda. A byl samozřejmě opilý a určitě i sjetý. Byl chvíli u nás, my byly na verandě a nechaly jsme ho v kuchyni. Po návratu do kuchyně jsme zjistily, že snědl všechny tři nohy toho kuřete. Takže se na něj naštvala a odvedly jsme ho na zastávku, něco mělo jet, i když mi to připadalo divné. Nakonec nikam neodjel, potkal kamarády, s kterýma se sjel, tak jsme ho tam nechaly, protože mu pomoci stejně nebylo. A jelikož jsme skoro byly u té hospody, tak jsme tak šly zase. Už byly asi dvě ráno, píšu to velice zkráceně, ale asi to trvalo všechno mnohem déle, navíc už jsem to cítila hodně a už mi pomalu nešlo moc se soustředit. A zase jsme pily. A zapomněla jsem říct, že ty dvanáctky jsme zkombinovaly s tím vínem na verandě, úžasná kombinace. Tak pozdě už mi to bylo v té hospodě nepříjemné. Přisedli si k nám chlapi. Sestřenka byla v pohodě, ona s nimi komunikovat dokáže, ale já to nenávidím, ať jsem napitá, jak chci. A už to bylo divné, protože vím, že mi říkali, jak jsem pěkná a já pak odešla na záchod, chtělo se mi z toho zvracet, ale to nic. Šla jsem nahoru před hospodu, byla to sklepní hospoda, takže tam byl chládek. Šla jsem nahoru a tam už jsem se pozvracela. Pozvracela jsem si boty a myslím, že jak mi sestřenice držela vlasy, tak mi vypadla náušnice, kterou jsem dostala k šestnáctým narozeninám od tatínka. A pak si to už nepamatuji, jen nějaké úseky cesty. Pak jsem se jen vzbudila v neděli ráno asi o čtvrt na jedenáct. Bylo mi tak zle. Nikdy mi nebylo hůř. Celý den jsem zvracela, jen jsem se napila a zvracela jsem. Byl to hnus. Nikdy jsem se tak strašně necítila. Nejhorší vlastně bylo to, že to byl furt ten den, co jsem se ožrala. Nebyla jsem absolutně schopná odjet domů. Chtěla jsem si vzít taxi, ale to bych se asi nedoplatila, to by nějaký ten tisíc byl, ne-li víc. Tak mi sestřenice sehnala odvoz. Nebyla jsem schopná nic. Ve vaně jsem usnula. Byla jsem fakt hotová. Mámě jsem musela lhát. V pondělí ani dnes jsem nešla do práce, protože mám pořád podrážděný žaludek, když se tam tak aktivně hýbu, různě se předkláním, vždy jsem měla pocit, že se pozvracím do výrobku.

Takže abych to shrnula. Za prvé na tom bylo hrozné to, že mi ti chlapi říkali takové věci. To mi nikdo prostě říkat nebude, chce se mi z toho zvracet, navíc, když asi určitě víte to, na co myslí. To já prostě nesnesu, do teď je mi z toho blbě. Protože mi to přijde odporné. Nesuďte mě, prostě je to hnus. Za další to, jak jsem se cítila. Každý, kdo to ví, tak říká, že jednou to přijít muselo. Jednou by se to stalo a mají pravdu. Já totiž vůli mám, ale ty dny jsem mít nechtěla. Prostě jsem v podvědomí chtěla vědět jaké to je, ne jen si dát pivko na lepší náladu, ale opravdu vědět jaké to je se opít. Přišlo mi nemožné ztratit prostě sebekontrolu. Protože vždy se mi dařilo soustředit se a chodit jako bych vůbec nic nevypila. A to někteří nedokážou ani s tím vínem a pivem. Proto mi přišlo tak nemožné, aby vůbec šlo, že se opravdu dá tak opít, že o sobě nevíte. A to jsem prostě chtěla zkusit. Ztratila jsem mou milovanou, nejkrásnější náušnici, co jsem dostala od tatínka k šestnáctým narozeninám. Ok, tohle jsem obrečela ze všeho nejvíc. Nevím, jestli víte, ale moje vztahy k věcem jsou občas hlubší než k lidem. A já tu náušnici nemám. Myslím si, že jsem o ni přišla tím, jak mi sestřenice držela vlasy a ona se prostě ztratila. Netuším, jestli někdy najdu stejnou. Protože táta by byl zklamán a prostě… jen to píši a chce se mi znovu brečet. Prostě věci, co dostanu, jsou mi tak cenné. Že když o ně přijdu, je mi na zabití. Přišla jsem o tisíc korun tím, že jsem tyto dva dny nemohla jít do práce, ale kdybych zůstala a něco ze sebe vyzvracela, tak přijdu nejspíš o víc. Ale i tak, mám sny, co něco stojí a tisíc korun je opravdu hodně peněz, nebo aspoň pro mě. Beru to skoro jako deset tisíc, prostě velká suma. Jenom si na to vzpomenu a je mi zase špatně. Ale nevím, jak na takovou chybu nemám myslet, zdají se mi o tom noční můry a každou chvíli si na to vzpomenu.

A pro mě ponaučení na závěr? Asi se teď budu chvíli držet Birelu, jelikož mi jde především o chuť toho piva. I když to není úplné. Alkohol v takovém množství nechci nikdy vidět, protože jsem z toho neměla absolutně žádný požitek, tudíž opravdu nerozumím tomu, co lidi baví na tom cítit se tak hrozně a pochybuji, že se někomu takové žaludeční potíže líbí. Okusila jsem něco nového, čehož bohužel lituji, ale aspoň už vím, kde je strop. Zůstanu u svých dvou pivek na chuť a budu spokojená.

Mějte se krásně a prosím nesuďte mě. I když tady spíš soudím já Vás, kteří tohle prostě dělají. Nic proti Vám, ale tohle se mi prostě nelíbí a bylo to poprvé a naposledy. Vím to, protože vždy, když se pro něco rozhodnu, tak si za tím prostě stojím.

Lone Howler.
 


Anketa


Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 11:30 | Reagovat

Zlatíčko, každý děláme chyby. Můj článek o nepití se dostal na hlavní stránku a já pak v lehké podnapilosti udělala tolik kravín, že se ani nepoznávám. Nevím, chtěla jsem zkusit svou hranici. Teď vím, že tři piva jsou pro mě maximum. A nechci přes to jít. Moc mě mrzí, že sis musela projít takovou ošklivou kocovinou, ale aspoň tě to utvrdí v tom, abys už pila s rozumem. Tvojí náušnice je mi líto, přesto, že nejsem moc materiální člověk, tyhle vztahy k věcem od někoho moc dobře znám... a co se týče těch chlapů, taky mi to přijde hnusný. Chlapi v opilosti melou kraviny, chrlí na každou ženskou komplimenty, a občas se zachovají jako totální kreténi (ty víš).
Každopádně, ať uděláš cokoliv, já tě soudit nebudu.. a za tím si stojím zas Já <3
Gratuluji k Autorskému klubu! <3

2 sarushef sarushef | Web | 2. srpna 2016 v 11:32 | Reagovat

Být tebou tak to tak nehrotím, pokud to člověk udělá párkrát a ví, že znovu nechce, tak je to v pohodě, ale na druhou stranu to docela chápu :)

3 cedor cedor | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 15:42 | Reagovat

Jej. Ani pořádně nevím co k tomu napsat. Chápu, že tě ta naušnice mrzí, ale takové věci se hold stavaji. A kdo ví třeba se najde ještě nebo si někdy koupíš uplně stejne a budeš to brát jakože tamty. Já měl zatim nějaké to "seznámení" s alkoholem jen 2x a to na silvestra kdy jsem měl jeden kingswood a pak ostravský festival jsem měl 2 desítky a neopilo mě to do němoty, ale opilo mě to dost, aby mě přestalo zajimat co si o mně kdo myslí a dělal jsem totální blbosti, ale vzpomínám na to rád:D

4 violen violen | Web | 2. srpna 2016 v 19:40 | Reagovat

Promiň, ale mě osobně přijde, že to moc hrotíš. Já ty pocity taky nemám ráda a vyhýbám se tomu jak jen to jde. Takových stavů jsem prožila opravdu hodně. I jsem toho dost ztratila, ale stalo se to a stát se může kdykoliv. Vždyť já ztrácím věci i doma.
Nejhorší na takových stavech je to, že si pak druhý den vyčítáš různý věci. To je fakt nejhorší a jsem ráda, že na to pak postupem času zapomenu a už si to nepřipomínám.

5 Lone Howler Lone Howler | 2. srpna 2016 v 19:52 | Reagovat

[4]: Máš pravdu. Asi to trochu hrotím. Ale ty náušnice byly jedny z nejcennějších věcí,  co mám. No, vlastně už nemám. A to opití beru jako jednu z největších chyb v životě... Díky moc za vyjádření :-)

6 Gabriella Gabriella | Web | 2. srpna 2016 v 20:25 | Reagovat

Taky mi přijde, že mám kolikrát hlubší vztahy k věcem než k lidem. Tedy jak ke kterým lidem. Já musím říct, že jsem dost ráda, že mě samotné alkohol vůbec nechutná :'D díkybohu. Ale tohle se může stát každému :) rozhodně si to nevyčítej! Zbytečně si to nepřipomínej a přeju ať je ti brzy lépe :)

7 Xira Xira | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 21:49 | Reagovat

Děkuji ti za přidání do oblíbených blogů :) Přidám si tě též, taky ráda čtu tvé články.

8 cincina cincina | Web | 2. srpna 2016 v 23:00 | Reagovat

Jak sama říkáš, tak jednou to přijít muselo:) Dříve nebo později by ses stejně opila. A v článku vlastně přiznáváš, že ten den si neměla pevnou vůli a chtěla si to zkusit. Na tom není nic špatného:) Teď alespoň víš, jakého stropu se držet a pro příště si budeš dávat pozor:)
Jinak úplně chápu tvůj vztah k předmětům. Také to tak mám:)

9 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 3. srpna 2016 v 12:51 | Reagovat

Zajímavé

10 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 15:58 | Reagovat

[9]: Raději mi nekomentuj nic, než abys mi ke každému článku psala to stejné. Dobré, zajímavé, hezké...
Jde vidět, že to vůbec nečteš, píšeš to pomalu každému, kdo na blogu je...
Buď se vyjádři ke článku, nebo nepiš nic, děkuji...

11 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 19:51 | Reagovat

Paradoxně je ale takováhle zkušenost pak nejlepší, protože to často člověku pomůže už ani nemít na alkohol chuť. Já díky takovýmhle zážitkům opustila tvrdý i pivo, takže teď se držím vína, a ani tím se nemusím opít úplně do konce.. Ale třeba to jednou taky přijde a ze mě bude úplný abstinent..

12 Sheilene Sheilene | Web | 6. srpna 2016 v 11:44 | Reagovat

Když už nic dobrého, tak aspoň z toho máš ponaučení. Já jsem se nikdy tolik neztřískala, protože mi tvrdší alkohol ve velkém množství nechutná, slabší forma dojde a nebo když už jsem se propila k tomu stavu, kdy mi na chuti nezáleží, tak buď taky dojde nebo usnu :D Dvakrát mi bylo zle, ale ne tak, že bych zvracela. A ono beztak není o co stát. Dobré je se dostat do nálady.. ne se zpít do němoty. :)

13 Gabby Gabby | Web | 6. srpna 2016 v 16:57 | Reagovat

Jé tak to mě mrzí :/ ale zase to patří k životu. Každej se musí někdy takhle zřídit! :D Já jsem se taky jednou opila až tak moc, že jsem se poblila ve spánku a mohla jsem být vlastně ráda, že jsem se neudusila :D

14 Adéla Adéla | Web | 7. srpna 2016 v 22:59 | Reagovat

Ajéje, zná to téměř každý --> výčitky svědomí po nevydařené párty. Upřímně - můj otec je alkoholik, každej den hospoda, každej den minimálně 10 piv (viděla jsem toho člověka i po 15), což u mě vyvolává značnou nechuť k alkoholu. Nespočetkrát jsem byla na oslavě na sucho a koukala na ty vyklopený lidi okolo mě - to je to nejhorší, co můžeš udělat. Ale i já občas dle chuti (hlavně teď v létě) dám dvě tři pivka (jsem veselá, nikoliv opilá, asi geny). Dříve jsem to neměla, je to poslední rok, když panákuju, po nějaké době cítím že mám dost a končím, dám si kolu a druhej den je fajn. Ale kolikrát jsem se vylila do němoty.. prostě musí nejdříve přijít ponaučení, aby se to příště nestalo. Ty sis to trochu zhoršila tim vínopivem, kdybys zůstala u toho piva, tak by to tak strašný nebylo :D Náušnice je škoda ale prostě čas nevrátíš, mohly se stát i mnohem horší věci. Musím tě ale pochválit, líbí se mi, jak si to napsala. A ono je mnohdy lepší to ze sebe vypsat :) Máš tu spoustu povzbudivých a chápajících komentářů, tak si z toho nic nedělej.

15 Madame Luc Madame Luc | Web | 7. srpna 2016 v 23:36 | Reagovat

No, já piju spíš jenom při zvláštních příležitostech a oslavách. Neberu to tak, že bych se chtěl ztřískat každej tejden, abych si to nakonec nepamatoval.

Ani nevíš, jak s tebou soucítím. Ledové královstí neskutečně nenávidím. Byla to u nás každodenní záležitost a to hned několikrát dokola.

Hannibala jsem viděl naposledy... Hmmm, asi sedm let, což je docela dávno.

Myslím, že takováhle situace s alkoholem se stane skoro každému. Někdo se od toho potom distancuje a jinej se zase občas cinkne.

S těmy vztahy to chápu. Některé věci mám skutečně rád a radši bych ztratil určité lidi namísto těch věcí.

16 Susane S. Susane S. | Web | 8. srpna 2016 v 18:48 | Reagovat

Já piju opravdu málo, ale moje poprvé bylo taky katastrofální, teď už se tomu směju. :-)

17 Dendy Dendy | Web | 9. srpna 2016 v 10:04 | Reagovat

Já myslím, že každý za život se někdy opije, a většinou po takových akcí si uvědomí, že už pít nechce. Já měla ráda alkohol, když mi bylo náct, a od té doby jej nechci ani vidět. Ale nebylo to, že bych se ztřískala do němoty. :-D

18 Switch Switch | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 23:20 | Reagovat

Moji spolužáci (bývalí) teď celé léto chodí ob týden chlastat (jinak to napsat nejde) a já fakt nevím, co se jim na tom tak líbí... A kyby jen kluci, ale i holky. A jak to mixují... Eeeee.

19 Medvěd Medvěd | Web | 18. srpna 2016 v 7:29 | Reagovat

Jo alkohol je metla lidstva bohužel. Každý to zažil  a kdo ne, tak určitě zažije. Ten kdo to nemá rád, se z toho ponaučí a ten koho to baví se opíjet tak bud pokračovat. Věř, že ty co to baví to nedělají kvůli tomu aby zvraceli a bylo jim blbě, ale kvůli nejspíš tomu stavu. Sám nevím, nejsem žádnej alkoholik a pivo si dám taky jen na chuť. Ale abych nekecal tak mám za sebou taky pár večírků na které nerad vzpomínám. Holt, musel jsem si taky tím projít, než mi to otevřelo oči.

Hlavu si s tím nedělej, jsou i horší věci a rozhodně bych to nebral jako nejhorší chybu v životě. Věř, že ta teprve přijde i když to zní krutě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama