Potřebuji inspiraci.

23. července 2016 v 18:19 | Lone Howler |  Vypsání myšlenek
Vážně nevím, co je. Nemám nápady vůbec na nic. Ať už se to týká článku na blog, nějaké povídky, toho, co budu fotit na novou zrcadlovku. Nic mě nenapadá. Jsem naprosto bez inspirace, už jsem na to přišla. Ani nevím, nad čím přemýšlím, přemýšlím nad píčovinami. Dřív jsem přemýšlela nad tím, co napíšu za článek, co napíšu do deníku, vymýšlela jsem si svoje povídky, fotila jsem docela zajímavé fotky na můj instagram. Teď? Ani nevím, co napsat do tohoto článku. Nechápu to. Vždycky mám ke všemu sto tisíc keců okolo, který naprosto nikoho nezajímají. Vždy mám poslední slovo, ke všemu mám argument a nikdy mi argumenty nedojdou. Což se změnilo. Vy víte, mí pravidelní čtenáři, že ke všemu mám milion keců okolo. Odbíhám od tématu a rozmluvím se o další věci. Teď jsem ráda, že něco napíšu a jediné o čem píšu, je to co normálně dělám, což je naprosto zbytečné. Stejně jako je tento článek zbytečný, stejně jako jsem zbytečná já.

Včera jsem byla v kině na Lights Out (Zhasni a zemřeš) a potkala jsem bývalou kamarádku. Konečně po několika měsících vyjdu ven s mou kamarádkou na filmy a vždycky mi musí něco posrat náladu. A všichni se diví, že se mi nikam nechce. Ani na moje oblíbené místo nemůžu, protože tam bydlí kluk, kterého miluji, a je často venku. Šance, že bych ho po roce potkala, je naprosto, ale naprosto nepřijatelná. Proč tu vůbec jsem? Jsem k ničemu, jsem jen další hovno na chodníku, co vysral náhodný pes ze své anální díry. Naplňovalo mě to, o čem jsem přemýšlela, moje nápady na různé věci. Především focení. Ale teď? Už nemám ani to. Zabijte mě prosím někdo, nechci být sobec. Jak mám svůj mozek přeprogramovat, aby se navrátil do starých kolejí? Do toho pořád omílaného stereotypu? Když už nic nemám, tak chci znát aspoň sebe, chtěla bych být pyšná aspoň na sebe, když na nic jiného. Jo, tenhle článek je opět zkurveně zbytečný, jako celá moje existence. Co by se změnilo, kdybych nebyla? Hovno, všechno při starém, jen bych tam prostě taky nebyla. Stejně se mi NIKDY V ŽIVOTĚ nestalo nic významnýho, nic dobrýho. Proč taky nemůžu mít zážitky? Proč nemůžu mít kamarády? Proč nemůžu mít partu, s kterou bych jezdila na fesťáky? Na Masters of Rock? Nebo, co třeba Rock for people? Nebo klidně do prdele Beats for love nebo Colours of Ostrava, to je jedno. Nebo prostě chodit ven. Chci toho moc? Pravděpodobně ano. Vlastně jsem zjistila, že celý můj život je jedna velká lež. Protože kdybych dřív kamarády opravdu měla, tak je mám do teď. Protože co? Protože kamarádi Vás neopustí. Ale ty svině, co jsem měla ve svým životě? Už je nechci ani vidět a já nepotřebuji nikoho, kdo se nechová jako přítel. Ale ne všichni. Zhruba dva lidi jsou dobří, jsou to ti jediní, co ví o tomto blogu.

Mějte se všichni moc krásně a nebuďte stejně blbí jako já, i když jsou tu tací. Kteří nemají rádi svůj život, kteří nesnáší sebe. Ale pokud takto budeme nadále přemýšlet, tak nám život nepřinese nic pozitivního. A i když to vím? Stejně se nedokážu přeprogramovat. Znám svou cestu za lepším životem, ale stejně po ní nejdu a vždy jsem jen v piči v rohu. Cesta za lepším životem, totiž začíná nejprve v hlavě, pamatujte. Zkuste to. Nechci, abyste se měli tak na hovno. Protože si to nezasloužíte. No, je pár lidí, ke kterým mluvím, víc jich neznám, sry. Fakt nevím, co mi pomůže, brečet a poslouchat deep songy. No, jen tupá Lone Howler. Čus…
 


Komentáře

1 Luce Large Luce Large | E-mail | Web | 23. července 2016 v 19:20 | Reagovat

Niekde na nejakom blogu, teraz už neviem aký to bol, som čítala a z vlastnej skúsenosti viem, daj si prestávku. Vypni, nepíš, aj keď máš zrejme veľkú potrebu (písať som samozrejme myslela) zastav sa a relaxuj.
Zrejme máš teraz rovnakú depku ako ja :-!
Cítim sa rovnako hrozne, cítim, že nie som k ničomu a väčšine ľudí okolo seba závidím ich krásu a bla, bla, bla... to, že majú svoje lásky :-? že vedia, kým chcú byť, závidím im vzhľad a všetko možné... Niektorí ľudia majú takú dokonalú auru, že ani nemusia byť pekní, ani nemusia robiť nič a všetci ich milujú, prečo nie som taká ja?

Ako vidím, tiež sa snažíš utešiť iných ľudí a pritom sa cítiš na nič. Nie si v tom sama

2 DIYLenka DIYLenka | Web | 24. července 2016 v 10:56 | Reagovat

Teší ma že nie som jediná, ktorá je taká zdeptaná zo všetkého.. je to celé nefér a rozhodne trošku vypni, nenúť sa do ničoho a snáď ti to pomôže :-)

3 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 24. července 2016 v 13:28 | Reagovat

Já jsem gothička

4 Cedor Cedor | E-mail | Web | 24. července 2016 v 14:03 | Reagovat

Jsi na sebe zbytečně krutá.  Já momentálně taky nemám nápady na nic, ale prostě to neřešim, říkám si, že třeba aj na ten blog něco mužu přidat za tyden ne za dva dny. Všecko je o pozitivním myšlení a jednání, které ti chybí.
Miluješ toho kluka, ale nikdy s nim nebudeš, když něco neuděláš. Přiznám se ti..
Taky někoho miluji, někoho trochu jiného než já, ale napsal jsem ji a čekám na to co se bude dít skoro měsíc, ale stále věřím, že to třeba výjde, ačkoliv já o sobě mám myšlení, že si o mě nikdo neopře ani kolo tak věřím.
Prostě vstaň a jdi sama ven, projdi se  po místech, které ti dělají dobře a kochej se tou krásou, jež na tebe vyzařuje. Když potkáš toho kluka, hlavně neeodcházej ani nic . Začni s ním mluvit. Všecko může být jinak záleží pouze na tom, jak se k tomu TY postavíš. Nikdo jiný než TY ti život nezlepší. Tak jdi něco dělat. Budu na tebe myslet a věřit, že to zvládneš:)

5 Sheilene Sheilene | Web | 24. července 2016 v 16:34 | Reagovat

Já mám období, kdy bych mohla napsat milion článků a stále bych měla inspiraci na další a další a pak najednou blackout a nejsem schopná napsat ani jeden smysluplný řádek.
Na Zhasni a zemřeš bych také ráda zašla, ale nejsou lidi a samotné se mi nechce ani za nic. :/
Tak jsem asi druhé bezvýznamné hovno na chodníku ležící vedle tebe. I můj život je nudný, bez pořádných přátel, bez zábavy, bez ničeho.. Já umím být věrná kamarádka, ale v dnešní době všichni myslí jen na sebe, na ostatních jim nezáleží a vyjebou s kým jen můžou.. -_- Taky si občas říkám, jestli toho chci fakt tak moc..?
Občas se snažím vykročit tou "šťastnou" cestou, ale držet se na ní, je pro mě zatím moc těžké. Let's keep trying.

6 Gabriella Gabriella | Web | 24. července 2016 v 17:36 | Reagovat

Každý kdo píše již nějakou dobu zažil období bez inspirace a nápadů. Já to mám třeba teď. Dříve jsem sypala články z rukávu (podle toho to taky vypadalo) a teď jsem ráda, když vydám jeden článek za týden. Nemá cenu se do psaní článků nutit!

7 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 24. července 2016 v 20:40 | Reagovat

Taky mívám období, kdy nejsou nápady a někdy si dokonce potřebuji oddechnout od internetu celkově. Tak si v takové náladě dám 4 -5 dní oraz a zase to jde dál :-)

8 Elis Elis | Web | 24. července 2016 v 22:49 | Reagovat

Klasika, jednou nahoře, jednou dole, známe to všichni. Já mám dny, kdy jsem akční a kreativní, mám pocit, že nic nesthám, a náhle jsem schopná se celý den jen válet s čokoládou v posteli a stěžovat si, jak je můj život nudný a jak jsem tlustá. Holt to jsme my, lidi :D.

9 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 25. července 2016 v 0:57 | Reagovat

Všichni píšou "Vypni" jako by to bylo kdovíjak snadný, hm?
Myslím, že jsem byla blízko toho stavu, kde jsi ty, pohybovala jsem se mezi tím, různá stádia v nesprávném pořadí po dlouhých časových odlevách, ale byla jsem tam. A "vypnout" moc nepomáhalo, protože když je člověk bez inspirace (a pro mě je má "kreativita", psaní, vypisování mýho nudnýho života, nebo co to kurva dělám, jediný, co mám) ztratí sám sebe a je prázdno. Díra, vztek na sebe, nostalgie. A bolelo to. Myslela jsem na to, jak to bolí, ale přitom jsem nemyslela, protože jsem o tom nebyla schopná napsat, takže to bylo seriózně v prdeli. Nechci zas skouzávat do těch "všechno bude ok" ošoupaných frází, ale je to vlastně to jediný, v co můžeš doufat. Přetrpět to a popadnout i ten nejmenší náznak návratu tvého já. Když ti přijde na mysl nějaká totální kravina, prostě to napiš, je jedno, že se ti to bude zdát "trapný" a "nedostatečný". Jsou to tvoje pocity. Vážně jsem si tě oblíbila a doufám, že tohle překonáš. Ne, abych mohla číst další články, ale protože mi na tobě záleží - jako na neznámé spřízněné internetové duši.

10 cincina cincina | Web | 25. července 2016 v 19:56 | Reagovat

To je jenom momentální stav, to přejde. Taky kolikrát nemám inspiraci, tak jenom něco plácám:) Ono to přijde a inspirace se objeví, až to nebudeš čekat.
Teď to bude znít hodně divně, protože to, co popisuješ ve druhém odstavci... jakobych to četla o sobě:) O to víc mě štve, že si tohle myslíš o sobě. Řekla bych ti nějaká utěšující slova, ale to by asi nezabralo... nebo možná ano, ale jenom na chvíli. A tak se jenom zeptám, odkud jsi? Jestli chceš zážitky s někým novým, tak se nabízím!:D

11 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 31. července 2016 v 12:13 | Reagovat

Miláčku, od začátku prázdnin je to se mnou stejné. Nemůžu psát, a když něco napíšu, většinou to nestojí za nic. Občas mám tak vypatlaný stavy, že mi v hlavě vřou myšlenky jako magma v sopce, ale nejsem schopná napsat ani slovo, aniž by to ve mně nevyvolalo další bouři.
Bolí mě, když o sobě píšeš takové věci. Jsi milá, krásná, inteligentní a talentovaná dívka, kterou jsem hrozně ráda tady na blogu potkala. Každý to takhle občas má. I já občas nesnáším celý svět, připadá mi, že nemám kamarády, že jsem k ničemu a nikdo mě nemá rád. To je pubertou, zlato. Pokud to půjde, na Rock For People bych s tebou rozhodně jít chtěla, bez správný party to není ono! Doufám, že se brzy vrátíš do svých kolejí a pochopíš, jak úžasná a krásná jsi. Kdyžtak jsem tu pro tebe. Mám tě moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama