Nikdy se nezastavil

19. července 2016 v 18:59 | Lone Howler |  Téma týdne
Díky jedné bloggerce mě napadlo, jak bych tohle téma týdne mohla pojmout. Spíš jsem ho chtěla napsat i tak, ale říkala jsem si, že by se to pod to dalo zasadit. Sice to bude pravděpodobně opačně, ale to nevadí. Přijde mi to spíš jako příležitost napsat motivační článek a spousta ho tak pojmula. Ale já bych se k tomu chtěla vyjádřit jinak. Chtěla bych poukázat na to, jak se ke mně choval jeden kamarád a nikdy se nezastavil. Chci Vám povědět jednu událost, která trvala přes tři roky a nevím, zda bude ještě pokračovat. Vezmu to trochu zkráceně. Kdybych měla rozepisovat každý moment a detail, tak jsme tu do třetí světové.

Psal se rok 2012. Poznala jsem asi super kluka. No, předtím jsem si to myslela, ale teď už vím, jak to je. Bavili jsme se. Bavili jsme se ještě s jednou kamarádkou, která je, mimochodem také bývala, ale to už všichni. Máme spousty zážitků a všechno bylo super, dokud jsem se do něj nezamilovala. I přes to, že je asi o půl roku mladší. Většinou mě to teda táhlo spíš k mladším, teď se to už změnilo. A prosím, nenarážejte na to, jak mladá jsem byla. Protože jsem do něj zamilovaná do teď, nebude to jen tak. Neřekla jsem mu to. Prostě to všechno pokračovalo. Až jsme se pohádali. Nebavili jsme se skrz jiného kamaráda, nebudu vysvětlovat okolnosti, prostě to tak bylo. Asi tři měsíce jsme se nebavili. Pak se mi ozval. To jsme si už ale jen psali. Nevím, čím dál tím víc jsem si začala uvědomovat fakt, že ho miluju. Když jsem s ním mluvila, třepaly se mi nohy, vlastně jsem se třepala téměř celá, koktala jsem, červenala jsem a potila jsem se. Vůbec nevím proč, když už mě znal a vlastně se u něj nic nezměnilo, až na nějakou tu pauzu. Tak jsme to nechali na skype. Nevolali jsme. Možná tak jednou. Tak nějak to trvalo asi pár měsíců, dokud jsme se zase nepřestali bavit. Protože mě nepochopil. Konečně jsme se rozhodli, jít ven. Domluvili jsme se, všechno v pohodě. Jenže pak, už ani nevím, co se přesně stalo a nechci lhát. Myslím, že jsme se domluvili, ale on řekl, že nemůže, že jen možná. Mně se ale nechtělo čekat na to, až se rozhodne, tak jsem šla ven s kamarádkou a potkala jsem ho. Ani se na mě nepodíval, jak byl rozzuřený. A zase jsme se nebavili. Zase si mě odebral ze skype a ve škole ignorant. Byla jsem z toho na prášky, už mi bylo o rok víc a bylo to taky poprvé, co jsem se řízla. Souzení za to, si nechte, já vím, jak moc velká blbost to je. Neřízla jsem se jen jednou, počárkovala jsem si celé pravé stehno. Díky Bohu, to nebylo až tak hluboké a opálilo se mi to, téměř. Za pár měsíců mi napsal zase. Už jsem se mu i svěřila s tím, že ho miluji. Bral to v pohodě, byl na mě moc hodný, ale přišel na mě s tím, že do určitě doby nechce jít s holkou ven. Nechápala jsem to, ale brala jsem to, teď teprve vidím, co za debilní důvody to bylo. Byla jsem zaslepená a pořád jsem. Sice už to vidím, ale vím, že kdyby mi znovu napsal, tak zase změknu. Náš vztah byl krásný, i když jsme se bavili jen ve škole a na skypu. Začali jsme i volat, ale jen trochu. Moje stavy před ním se nezměnili. Bylo to sice lepší, ale nikdy jsem se toho úplně nezbavila. Pak se opět něco stalo, zase jsme se nebavili. Pak se to samo stalo ještě jednou a pak znovu. Naposledy to bylo v roce 2015. Pořád držel to, že nepůjde do určité doby ven s holkou. Ale kvůli mně to po nějaké době porušil a já byla tak šťastná. 30.1.2015 jsme šli ven. Bylo to super. Teda ho to bavilo, já si připadala trapná, jako vždy. Zase jsem si říkala, jak jsem asi tak musela vypadat, co když ho moje kecy vůbec nezajímaly, prostě přirozené myšlenky člověka, jako jsem já. Ale to odbočuji. Jelikož byla zima, byli jsme totálně zasněžení a promoklí. Tak jsme oba dva onemocněli a další celý týden, jsme byli doma. Volali jsme na skype, dávali si seriálové maratony. Tentýž týden jsme měli oba dva narozeniny. Já pondělí 2.2. a on pátek 6.2. Při mých narozeninách ještě všechno super. Debatovali jsme o American Horror Story, The Walking Dead, různé zážitky, to jak moc se máme rádi. I když to pro mě nebylo dost, protože jsem ho milovala, tak i tak, to pro mě bylo nejvíc. Protože jsem mu mohla být nablízku a mohla jsem s ním mluvit. Co víc si člověk přát. Ale na jeho narozeniny napsal jen dík. Pak přestal psát, přitom on psal každý den. Když jsem psala já, připadala jsem dolízavě. Po týdnu, když jsem se zeptala, co je, tak on řekl, že už to není jako dřív. Ale mně to připadalo mnohem lepší. Prostě se vymlouval. Od té doby jsme se ještě jednou bavili. Ale to už jsme nevytvořili tak krásný a důvěrný vztah. Věřila jsem jen mu a přišla jsem o všechno, co jsem u něj dokázala. V tom posledním "kamarádství" mi řekl, že do mě byl kdysi zamilovaný, v těch začátcích. To mě ranilo. Zase jsem se z něj měsíce dostávala. Teď se nemáme nikde. Jen asi před dvěma měsíci, jsme si začali psát na snapchatu. Je to ubohé, taková komunikace, stydím se za to, ale bylo to všechno, co jsem měla a neskutečně jsem si toho vážila. Jen já už nejsem takové sluníčko, jaké jsem byla dřív. Už umím říkat ne. Říkám svůj názor. Dříve jsem jen přikyvovala a poslouchala. Musím uznat, že jsem mu řekla něco hnusného, ale konstruktivně. Já bych se asi neurazila, ale asi jsme jiné povahy. A oddělal si mě. Teď? Nemám nic. Pořád brečím, ano. Pořád ho budu milovat, myslím, že navždy. Už je to tolik let. I když vím, jak divně se choval, tak jeho osobnost byla krásná a má krásné srdce. Myslím, že ho něco vedlo k tomu, aby tohle dělal. Nic není bez důvodu, jak já říkám. Vím, že tento příběh najdete skoro všude, neříkám, že je nějak neobvyklý. A taky se pořád opakuji, protože tak to opravdu bylo, pořád a pořád dokola. Ale doufám, že jste se k tomu dokousali.

A jak to má souviset s téma týdne? Chtěla jsem poukázat na to, že on se nikdy nezastavil v tom, že to dělal furt dokola. Asi to nechtěl, ale nikdy mi nepřestal ubližovat. Já nikdy nezastavila lásku, co k němu mám. Možná, že jsem v nějakém článku psala, že jsem nikdy nikoho nemilovala. Ale já nevím, nikdy jsem si to nechtěla přiznat. Strašně dlouho trvalo, než jsem to pochopila a vím, že to tak bylo brzy. Nikdy jsem se nezastavila v tom, být naivní. Teď už sice nejsem, ale mám ho pořád ráda. Prostě v něm tolik vidím a ostatní vůbec. A tak strašně moc mi chybí.

Ale třeba? Třeba to ani není láska. Já neumím vysvětlit pojem láska. Kdo taky že jo? Třeba to ani láska není, já jen mám ten pocit. Já si myslím, že je. Tento zvláštní pocit, který u něj mám, nemám u nikoho jiného. Možná podobný, ale to byl jiný druh lásky. Vždy, když jsem byla s ním, ti motýlci v břiše, cítila jsem se v bezpečí, necítila jsem se sama. Vždy, když jsem o něj přišla, tak i přesto, že jsem měla přátele, byla jsem sama. Teď jsem sama doopravdy, i bez těch přátel. A nejvíc bych si přála, kdybych ho měla. Ale navždy a bez hádek, třeba i jako kamaráda. Měla jsem komu důvěřovat, což teď nemám. Važte si všech pravých lidí, co Vás obklopují, nikdy nevíte, kdy o ně můžete přijít. Díky za to, co jsem mohla mít.
 


Anketa

Cítíte se sami?

Ano.
Ne.
Někdy.

Komentáře

1 Scar. Scar. | Web | 20. července 2016 v 12:05 | Reagovat

Jak jsem to četla, viděla jsem se v tom článku já sama. Také jsem měla (teda.. mám) kamaráda, do kterého jsem byla zamilovaná. Teda nebyla, nebo nevím co to bylo za zkurvený pocit, ale každé jeho "ne" mě zabíjelo. Pak jsme se strašně dlouhou dobu neviděli, pak jsme se začali bavit a já "do toho" spadla zpátky. Během jednoho měsíce jsem se vzpamatovala a řekla si, že já nejsem taková holka, která bude závislá na chlapovi. Teď se bavíme jako brácha s bráchou (prostě nás si pletou, myslí si, že jsme dvojčata) a je nám fajn. Nevím, zda můžu říct, že je to stejné jako dřív, asi uplně ne, jelikož při rozloučení se už neobejmeme, což dřív ano, ale mě už to nechybí. Já už ho nějak ani nepotřebuju vidět. Všechno tohleto jsem měla ale v sobě a dostala jsem se z toho. Trvalo to hodně dlouho, hodně sil, hodně slz, ale jsem za to neskutečně ráda a vím, že moje srdce patří jinému a lepšímu.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 20. července 2016 v 18:49 | Reagovat

Mladší kluci byli na vršku hitparády mých největších chyb :)
A neboj, nejsi sama. Mně na levé ruce září pár vystouplých jizev :/ Ale už to nedělej, prosím :/
Moc dobře ti rozumím. Osud má takovou divnou úchylku brát nám ty, ke kterým nejvíce tíhneme. Vím, jaké to je, mít někoho tolik ráda, vidět v něm spoustu krásna. Je moc těžké se zbavit citů k takovému člověku. Mrzí mě, že si tím procházíš. Poradila bych ti, ale ani ve mně to všechno ještě nevyhaslo. Musíme jen doufat v to, že potkáme někoho, kdo ten náš plamínek bude láskyplně přiživovat.
Jsi krásná holka. Doufám, že potkáš někoho, s kým budeš šťastná, a že se vysvobodíš ze spárů toho kluka :)

3 cincina cincina | Web | 20. července 2016 v 22:36 | Reagovat

Hmm, jednou se mi líbil taky kluk, který byl o půl roku mladší, než já. Na tom není nic divného:) Prostě se zamiluješ a věk je ti v tu chvíli jedno.
Nicméně to, co popisuješ... nemůžu si pomoct, ale přijde mi to divný. S takovým chováním jsem se ještě nesetkala. Jednou se baví, pak zase ne, pak se zase bavíte, pak se urazí... přijde mi, že tě jenom využíval, že se s tebou bavil, když se mu to hodilo a taky že si tě nevážil. Protože kdo by tohle dělal člověku, na kterém mu záleží?
Třeba já. Pár mých článků si četla, tak asi možná víš, že v mém životě je taky jedna taková osoba, která je pro mě důležitá, dala bych tu osobu ruku do ohně... neskutečně mi pomáhá, kdykoliv mě vyslechne... a co je hlavní, že jsme se nikdy nepohádali. Jako ano, máme odlišné názory a když si v danou chvíli nesedneme, tak z toho nějak vybruslíme. Ale nechceme se jednoduše hádat, protože to nemá cenu.
A přijde mi, že ten tvůj... se hádat chtěl. Vím, že je to těžké, ale vykašli se na něj vážně. Najde se někdo lepší.
Posílám ti jedno takové pevné virtuální objetí!

4 cedor cedor | Web | 20. července 2016 v 23:12 | Reagovat

Psát něco jako "kašli na něj" nemá smysl. Stejně to budeš cítit dál.  Ale ja ti naprosto rozumím. Také jsem teď zamilovaný a vypadá to tak, že ZASE nic nevyjde, ale kdo ví třeba se osud překoná.
Myslím že ten kluk ti za to nestojí a u uz vůbec ne, aby sis kvůli němu ublizovala ale chápu te.  Znám dost lidí, kteří si ubližují a mám pro ne pochopení, jenže pokud si nenajdes důvod proč přestat tak neprestanes a u něj ten důvod nehledej, když to odstartoval. Ale věř ze i když si teď myslíš ze ho budeš milovat  navždy tak nebudeš časem najdeš  někoho kdo te bude chtit činit šťastnou a ne ti takto ubližovat.

5 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 22. července 2016 v 18:01 | Reagovat

Já ho též miluji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama