Duben 2016

4. 4. 2016

5. dubna 2016 v 18:01 | Lone Howler |  Vypsání myšlenek
Je čeština, jen tak sedím a všechna slova, která jsou vypuštěna z úst pana učitele, jdou ten tam. Opět nevnímám. Když chci něco říct, tak mě nikdo neposlouchá, ostatní se dívají skrze mě, jako bych žila v nějakém paralelním vesmíru, kde žiji s ostatními, ale oni o mně ani neví. Hádám, že máme psát nějaký zápis, ale je mi to prostě jedno. Stejně to jde jedním uchem tam a druhým ven. Pravděpodobně to je důležité, ale pro mě už skoro nic podstatné není. Skoro nic, rodina a končím.

Před touto hodinou jsem si musela "vytrpět" být v blízkosti jednoho člověka a hrozně mě to bolí. Ani nevím, jak to mezi námi je. Vše dobré, co jsem mohla, jsem promarnila a moje jediná mozková činnost jsou výčitky a přemýšlení o různých věcech, které bych ani řešit nemusela, jelikož se mě až tak netýkají. Teď jsem si zkusila napsat nějaké informace z učitelova věčného mumlání, ale napsala jsem si to na řádek, kde věta už dávno byla, asi jsem už fakt mimo. Skoro nevidím, protože nechci vidět, nezajímá mě Přemysl Otakar. Dívám se na různé věci, různě zaostřuji a vzápětí zase rozostřuji.

Myslela jsem si, že budu studovat něco, co mě baví. No, bavilo by to, kdyby u toho nebylo 10 000 předmětů absolutně netýkajících se. Proč je z nás bez maturity hlupák, když máš praxi a ty věci umíš? K mému oboru prakticky ani teoreticky nepotřebuji matematiku, tak proč máme povinnou maturitu z ní? Jo, sice chtějí zařídit, aby neměl maturitu každý, ale matika? To je prostě těžký, ti lidi si musí přece uvědomit, že matika není pro každého, někdo na to prostě nemá mozek, ty souvislosti v tomto předmětu mu absolutně nedocházejí. Na poslední test z matematiky jsem se učila s mamkou a já mám prostě zase za pět. Můžu to fakt mrdat, už nevím, co víc mám dělat, prostě to nejde, vůbec mi to nedochází, nic. K čemu se vlastně snažím, když to prostě nejde? Zkazí mi škola celý život jen kvůli tomu, že neodmaturuji z matiky? I angličtinu bych pochopila, ta je všude. Mě všechno tak sere a jediné, co s tím můžu udělat je nad tím přemýšlet v hodině češtiny, nechápat a s ničím nic neudělat a jen tiše sledovat jak moc debilní, je tento svět. Nechápu, jak jsme dospěli k tomuto. A to už radši nemluvím o chování lidí, poslední dobou je to čím dál horší. Nenávidím lidi, nenávidím sebe, všichni jsou tak sebestřední, nezajímající se o ostatní, snad všichni jdou jen po penězích, místo toho aby sebe rozvíjeli za účelem toho, že je to baví a chtějí se zlepšovat v oblíbených aktivitách, tak to raději dělají jen proto, že vědí, že i když je to nebaví, tak to budou potřebovat do práce, pro peníze, což je skoro u každého jediným cílem. Neříkám, že je to nějak špatně, ale všichni už serou na to, co by je bavilo, což říkám z toho důvodu, že se s pár takovýma potýkám a nepochopím je. Samozřejmě může existovat někdo, koho to baví, dělat vše jen pro peníze, ale to nejsou všichni. Ta anarchie ve světě a především v mém mozku, mě unavuje a ubíjí, furt jen přemýšlím nad lidmi a věcmi, přitom by to ani neměla být moje starost či problém.

Tomuto se říká, zápisek z mé hodiny češtiny a ukázka toho, jak mi přijde všechno zajímavější. Ale nad těmito věcmi přemýšlím v jednom kuse, protože mi to nedá jinak spát.

Skoro všichni jsme slepci

2. dubna 2016 v 15:24 | Lone Howler |  Téma týdne
Tím nechci říct, že bychom neviděli. Tím chci říct, že hodně lidí je slepých ohledně vlastního života, každý hledá na svém životě jenom to špatné, ale nikdy se neobrací za tím dobrem. Samozřejmě opět nemluvím ke všem, najde se i někdo, kdo to tak nemá, užívá si komfortu a zná jeho hodnoty, ale bohužel ne každý to tak má.

Mám otázku. Proč ostatní nevidí to dobro v jejich životě, vždyť přece může být vždycky hůř, spoustu lidí ze sebe dělá slepce (teda nedělá, ale docela se to hodí na slepotu a chtěla jsem to trochu jinak pojmout) i když všechno zlé je i pro něco dobré. Stejně jako ženy pořád na sobě vidí nějaké nedokonalosti, pořád jsou s něčím nespokojené, chápu, že je dobré se zlepšovat a zlepšovat, ale to neplatí u toho, kdo si neustále na svůj vzhled stěžuje, vidí samé faldíky, i když tam žádné nejsou. Ale když už je tam vidí, tak by s tím měl spíše začít něco dělat. A, nebo je zde také jiné východisko, prostě chtějí aby ostatní říkali opaky, tyto typy asi nepochopím, ale já nechápu spoustu věcí, nad kterýma prostě můžu přemýšlet, ale bude mi to k ničemu, jelikož stejně dospěju k.. opět k ničemu. Nejsem sice moc na motivační texty, ale měli byste zkusit vidět tu světlou stránku v temném období vašeho života. Myslím si, že to jen prospěje vaší náladě, i okolí, když budete veselí.

Asi vím, jak to musí znít, od člověka jako jsem já. Protože jsem naprostým opakem. Nesnáším život, nemám tu asi žádný smysl, snažím se ho najít, ale nějak se mi nedaří, jen přežívám v každodenním stereotypu a už mě to nebaví. Sama nedokážu najít to dobré. Jsem si tedy vědoma mých možností, mám rodinu, jsem zdravá, máme z čeho žít, mám práci, dobrou školu, ale i tak mi to nejde, kritizuji vás, pesimistické lidi, i když se já považuji za největšího pesimistu. To bych sem radši ani neměla psát, můj pohled na život a na svět, to možná někdy jindy, pro pravidelné návštěvníky, kterých si mimochodem velice vážím.
Mějte krásný a pozitivní den.