Moje stopka

19. března 2016 v 19:59 | Lone Howler |  Vypsání myšlenek
Vůbec nevím, co se děje. V poslední dobou můj mozek nejspíš zažívá nějaký nevysvětlitelný error. Jinak je všechno v pořádku, ale připadnu si trošku mimo realitu a vůbec nevím, čím by to tak mohlo být. Myslím, že jsem vám o tomto už jednou něco psala, ale to byl spíše můj zmatek v hlavě, který mám tedy do teď a mám ho dlouho dobu. Je to totiž zvláštní, já vůbec nevím, co jsem za člověka, v každé situaci se chovám, jak se mi chce. Chovám se tak, jak se chovat chci, ale nevím, co by bylo, kdybych se nijak chovat nechtěla a stejně bych se nějak chovala, tak by z toho možná vzešlo mé pravé já. Nevím, zda mě budete chápat, protože to sama moc nechápu a neumím najít ta správná slova na vyjádření, ale hodně mě to mate. O tom jsem ale už článek měla, možná se k tomu i vyjádřím někdy příště, protože nad tím často přemýšlím a také bych vám to chtěla sdělit.
Ale teď k věci. Fakt nevím co to je. Děje se to zhruba od konce října, nějak tak v tu dobu, kdy jsem přestala psát články na blog. Což nechápu, protože mi to dost pomáhalo, měla jsem pocit, že někoho zajímá, když něco píšu a není můj názor jen tak, pro srandu králíkům, protože když něco říkám ve škole, tak to nikoho nezajímá, já to tedy stejně říkám, protože si stojím za svým a vlastně to i ostatním nutím, ale ostatním to je docela jedno, jako ano, vyslechnou mě, ale nikdy se k tomu nikdo nijak více nevyjádřil. Což je právě to. Tady mi na to odepíše občas někdo, čte si to z vlastní vůle, což je pro mě znamením, že to chce vědět, co si o dané věci myslím (nehledě na to, že neví, o koho se jedná) a pak na to občas něco odepíše a vyjádří také svůj názor, což mě zajímá snad nejvíce. Tohle je důvod, proč se moc nechápu, upustila jsem od něčeho docela důležitého v mém životě. Blog je pro mě na zabavení, na vypsání, k čemuž slouží i můj deník, o kterém se zmíním později, a taky si to někdo čte. To je to, proč mě to baví.
Teď k deníku. Můj deník je jedna z věcí, co je v mém životě nejdůležitější. Miluji svůj deník, můžu si tam napsat cokoliv, aniž by o tom někdo věděl, vyjádřit svoje pocity, protože potřebuji někomu vyjadřovat, co zrovna cítím, nebudeme si nic vykládat, ale myslím, že to tak má skoro každý člověk, v mém věku. Řekla bych, že je to docela normální, ale někdo o tom buď mluví s kamarády, nebo rodinou, nebo s nikým, protože to nepotřebuje. Bohužel nemám žádného přítele/kamaráda, kterému bych se s tímto mohla svěřit, protože každý furt jen lže a mně už z toho bolí hlava (z toho jak přemýšlím nad těmito lidmi, co je vede k tomu lhát a pomlouvat apod. , ale k tomu někdy příště.). Co se týče mé rodiny, mamce věřím a tak, ale přijde mi divné jí o tom říkat, něco říkám, ale ona to pak někdy povídá svému příteli a nechápe, že něco prostě nechci, aby věděli ostatní. Většinou mi na to odpoví něco ve smyslu, že to je stejně jedno, když je dospělý, že to kamarádkám neříká. Takže jde vidět, že tomu nerozumí. I když ona to měla v dětství mnohem pernější a já neumím nic jiného než si stěžovat, ale zase odbočuji, to jsem prostě já, vždy odbočuji, protože nepřemýšlím a píši, což je u povídek špatně a u vyjadřování myšlenek možná docela dobře. Teď když už jsem vyjádřila, jak miluji svůj deník a jak moc je pro mě v životě důležitý, tak ten jsem si také přestala psát asi o týden dřív, než jsem přestala psát blog. Jelikož mé uvědomění proběhlo zhruba včera 18.3., tak je to poměrně dlouhá doba. Řekla jsem si totiž, a dost. Moje stopka je zrovna u konce, moje stopka v mozku.
Učení? Když jsem přestala s věcmi, co mám fakt ráda, tak je pravděpodobně samozřejmost, že jsem se přestala i učit. Při všem štěstí jsem si za ty dva měsíce naflákala krásné známy, spoustu jedniček, což mi dopomohlo k tomu, abych neměla až tak hrozné vysvědčení, sice jsem si přála mít pěkné vysvědčení moje prví pololetí na střední, ale bohužel jsem k tomu nějak nedošla, díky mé stopce. Fakt jsem měla štěstí, že jsem se tolik učila na začátku roku, teď jsem se na to půl roku ani nepodívala a pak se divím.
Málem bych zapomněla na čtení. To je jedna z věcí, díky které jsem byla v knižním světě, nevnímajíc realitu a žít tu knižní realitu, myslet na věci z knihy, v případě detektivky i přemýšlet nad různými souvislostmi a podobně. Vždy mě to hrozně bavilo, pořád mi to nedalo spát, když jsem nevěděla, jak to doopravdy bylo. Když jsem byla často vystresovaná, což je u mě stereotypem, že se stresuji z věcí, z kterých být frustrovaná ani nemusím být, tak mi to dost pomáhalo. Teď se "radši" stresuji. To samé platí i u focení. To je pořád to samo dokola. Prostě věci, co mám tak ráda, dříve jsem tím žila a teď se tomu vůbec nevěnuji a vím, že to není tím, že by mě to nebavilo, to je blbost, ale mám nějakou pravděpodobně stopku v mozku, kdy jsem přestala mít zájem naprosto o cokoliv a div jsem nezakrněla.
Právě to bylo včera ráno, co jsem si řekla : TAK A DOST!
A tak jsem s tím začala něco dělat. Dopoledne jsem si dodělala všechny referáty prezentace, výpisky a úkoly od doby temné v mém mozku. Vytvořila jsem si seznam čtení, dopsala všechny události, na které jsem si vzpomněla do svého deníku. Dnes jsem začala psát tento článek, abych udělala upgrade mého blogu apod. Ono to ve směs není nic vážného, ale prostě mě to mrzí, zhruba ze dne na den jsem přestala všechno, to jsem ještě opomenula cvičení a kolik jsem kvůli tomu přibrala! To taký musí tvrdý režim, už jsem si naplánovala, co jak bude. Už se to začíná vzdalovat od normy a to nehodlám. Snad se mi podaří to všechno napravit a vrátit se k věcem, co miluji a co mě skutečně baví, ne sedět jako pika doma a nic nedělat. Vrchol.



 


Anketa


Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 20. března 2016 v 21:14 | Reagovat

Drž se, doufám že se ti vše zlepší.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 25. března 2016 v 20:27 | Reagovat

Znám ten pocit. Mě se spíše stává to, že mě všechno přestane bavit a jen spím. Radši.

3 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 25. března 2016 v 20:36 | Reagovat

[2]: Jo jsou různé druhy a moc tomu nerozumím, ale myslím, že se začínám regenerovat :-D  :-D

4 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 25. března 2016 v 20:39 | Reagovat

[3]: Blahopřeju! :) Snad k tomu taky brzy dojdu :)

5 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 25. března 2016 v 21:05 | Reagovat

[4]: Nepochybně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama