Kdybych se stala milionářem?

1. října 2015 v 19:11 | Lone Howler |  Téma týdne
Nebudu vám tady lhát, přece jen to je blog o mých názorech a myšlenkách a celkově prostě o mně. Takže tady nebudu tvrdit to, že bych ty peníze dala na charitu. Samozřejmě, že hned potom, co bych nakoupila všechno k životu mně a mé rodině potřebné, tak bych něco málo přispěla, ale ne moc, protože hodně lidí nemá peníze a také jim nikdo nepřispívá.
Tak co bych s tím přesně udělala? Rozhodně bych si první nakoupila věci, co potřebuji já a mí nejbližší. A pak až to co by si přáli, z různých důvodů nemáme ani na věci co bychom potřebovali, takže začnu tím. Co bych potřebovala já. Musím se nejdříve zamyslet. První bude asi oblečení. Můj rádoby šatník plný nikdy sice nebyl, ale teď už je to trochu lepší, po tom co jsem si našla brigádu už se necítím jako chodící socka. Koupila jsem si už i něco nového a už to není vše jen poděděné. I když i ty poděděné věci jsou některé moc pěkné, udělalo mi opravdu větší radost si koupit něco, co by se mi fakt líbilo. Když jsem si nikdy nemohla nic koupit, tak jsem nemohla mít ani vlastní styl, což ani teď nemůžu. Zas tak moc si vybírat nemůžu, ale kdybych nějaký ten styl měla mít, úplně bych přesně věděla, jaký by byl, jen to nebudu psát, protože si nechci dělat falešné iluze. To fakt ráda nemám. To by bylo to oblečení. Pak by to asi byly boty. Je pravda, že jich mám docela dost, teď po té výplatě jsem si koupila i mé vysněné Vans Slip-On černé barvy. Vždy jsem totiž chtěla boty bez zavazování, co by se mi tak moc líbily. Pak mám ještě růžové Vans, což byl dárek od mé maminky, strašně jsem si je tehdy přála, bylo to šíleně IN a já to prostě musela mít. A taky jsou to podle mě prostě nejhezčí boty. I když toho až tak moc nevydrží, už mají kousek odlepené podrážky, což mě fakt mrzí, prožila jsem s těmi boty dost pěkných chvil, i když to utrpení, když jsem si je koupila kolik puchýřů z toho bylo. ŠÍLENÉ. Ale nakonec jsem je zařadila mezi nejpohodlnější boty. Pak mám za 129 kč boty z Rena, byl to výprodej, protože se ta prodejna rušila, obyčejné kecky zlevněné asi z 500,- . Ty můžu nosit jen podle riflí, protože mají zvláštně dlouhý jazyk. Pak mám jedny Adidasky, které jsem dostala za vysvědčení, že jsem fakt hodně nahoru vytáhla známky, jsou sice klučičí, ale byly nádherné. Bohužel, na to, že jsem je ani jednou neprala naprosto ztratily barvu, tak je toho docela škoda. A pak jedny polokozačky na zimu, jsou moc pěkné. Ale i tak, hodně lidí má hodně bot. Já nejvíce nosím ty černé Vans. Protože se jako jediné hodí snad ke všemu. A kozačky v zimě. Ty Adidasky už mi nepřijdou moc slušné a ty modré jsou fakt příliš tenké a to už mi v nich mrznou prsty u nohou.. Tak to by byly ty boty. Rozhodně bych si koupila programy do počítače, související s grafikou. Ve škole děláme s programy, které jsou peněžně docela dost náročné, budu si je muset kreknout, abych mohla zkoušet něco tvořit i doma. Pak bych si koupila tašku na notebook, jo už jsem si koupila batoh do školy, kde je kapsa na to, ale když jezdím někam jinam, nechci furt nosit jeden batoh, když mám cestovní tašku, bohužel s tou cestovní taškou jsem už jednou notebook přenášela, ale vytvořil se mi škrábanec. Vůbec netuším jak, když jsem ho celý zabalila do tlusté mikiny, ale tak stalo se. Fakt mi to bylo líto, je pravda, že když máte věci za své peníze, vážíte si jich ještě víc. Pak bych si asi pořídila zrcadlovku. Ne, že by to bylo nějak nutné, ale jelikož naprosto miluji focení, tak by nebylo od věci si foťák pořídit. Moje fotky na mobil sice nejsou k zahození, ale nikdy o nebude to pravý ořechový. Jednou bych si tím chtěla i přivydělávat, ale faktem je, že teď rozhodně nejsem na té úrovni, zatím fotím jen pro zábavu. Ale abych se přiznala tak z příští letní výplaty si tu radost udělám a zrcadlovku si koupím. Těch věcí bych potřebovala víc, ale nepotřebuji tady napsat 10 A4, takže jsem napsala ty základnější. No, i když. Když bych se měla vyjádřit k tomu, co by potřebovala rodina. Tak taky napíšu pár základních věcí. Tak určitě oblečení. (Abych vysvětlila, proč furt píšu to oblečení a boty a takové věci, když to má být v každé domácnosti, tak, vždy když mamka dostane nějakou odměnu v práci navíc, tak samozřejmě koupíme něco, co je potřeba, ale většinou tomu tak není, když koupíme něco co je nejnutnější, tak pak chvíli nevycházíme, proto jsou nejhorší první měsíce školy, když se to tak všechno sečte dohromady, tak to je tolik peněz, za mě i bratra. Mamka nevydělává tolik peněz, není v kanceláři, nebo tak, nevím, kde přesně se vydělává více peněz, takže zaplatíme dluhy za babičku, jídlo, byt, telefon a tak a za chvíli nám nezbyde takřka nic) Boty taky, mamka má dvoje a z toho ty zimní už mají díru, takže účel nesplňují absolutně vůbec. A bratr má také dva páry, na zimu a ostatní roční období. Jako dá se takhle žít, ale není lepší mít toho víc, když se něco pokazí? Nevím. (Rozhodně tímto článkem nechci říct, že bychom žili v chudobě nebo něco takového. Myslím si, že se nám žije docela dobře, já jsem ráda, že mám takhle skvělou rodinu a to je podle mě to největší bohatství, i když peněz tak moc ne, že bychom si mohli vyskakovat.) Pak rozhodně víc nádobí. Máme čtyři plytké talíře, pět hlubokých talířů a čtyři malé, bohužel, když přijde návštěva, není to zrovna dostačující počet. Skleničky jdou a příborů máme po pěti všeho, takže nádobí zaručeně. Dále asi nábytek co se každou chvíli nerozpadne. Myslím to vážně. Když máma odcházela z domu, vzala si vše, co bylo její, už když se narodila, většinou nábytek starý přes třicet let. Jak matrace, na kterých máma spí, čímž bych mohla přejít k tomu, že by máma potřebovala postel a ne naprosto opotřebované matrace tak skříně, které se již vyklají, je to docela sranda, ale ten stůl po mamince, který jsem zdědila já, je úžasný. I když starý, i když trochu vzhledově ne dokonalý, ale luxusní. Má naprosto veliké šuplíky. Jeden přímo pod deskou uprostřed a pak vedle ještě jeden a pod tím jedním další dva, všechny jsou hluboké a opradu prostorné, vleze se mi tam tolik kravin, pak nad tím jedním je ještě vysouvací deska, když nemám dostatek místa na stole, tak si to jen vytáhnu a mám o několik prostoru více. Za nic na světě bych ten stůl nevyměnila, i kdyby se v mým budoucím životě do mého bytu k ničemu nehodil, tak si ho prostě nechám, protože jsem dlouhou dobu neviděla prostorný stůl, ať jsem byla v jakýmkoliv obchodě s nábytkem, všude byly jen malé šuplíčky. Bratr dostal na Vánoce od strejdy psací stůl, ten kdybych měla mít, tak bych polovinu věcí, co mám, musela vyházet, skoro nic bych tam nejspíš nenarvala. Žehnám mému stolu. To by bylo k nábytku. To bude asi zase vše k těm základním věcem, nechci rozebírat ty podrobnější blbůstky a soukromější věci. Takže to by bylo k věcem, co by byla potřeba asi všechno.
Ráda bych teď přešla k věcem, co bych si přála jak já, tak má rodina a tak. Kdybych už fakt měla všechno, co potřebuji, tak bych přešla k tomu, co bych si přála. Byla by blbost nakoupit si věci, které bych si přála, a nemuselo by mi vyjít na věci důležité. No, i když tématem týdne je, že bych byla milionář, takže by to asi nebylo o tom jednou vyhrát milion. Třeba by to bylo už navždy, kdo ví, co tím chtěl básník říct. Rozhodně bych si koupila zájezd do Egypta s mamkou a s bratrem. Důvodem toho je fakt, že máma miluje téma Egypt a vše okolo něj. Strašně dlouho se o to zajímá, přečetla desítky knížek o Egyptě a jeho historii, jak už normální knihy, jako povídky, tak něco jako dokumenty. Stejně tak i v televizi. I ve škole v dějepise jí tohle téma šlo nejlépe, protože jí zajímalo. Nedivím se, taky mě to docela zajímá, ale více se zajímám o jiné věci, ale je to dost zajímavé. Takže bych koupila dovolenou do Egypta. A když jsme nikdy na dovolené nebyly, tak to bych byla fakt moc šťastná a určitě bychom si toho velice vážili, to by bylo prostě skvělé. Pak asi zase něco na sebe a tak, asi bych si koupila všechny druhy a barvy Vansek, ale asi si z vás jen utahuji. Koupila bych si domácí kino a nějaké obrazy do bytu, aby to tu nebylo tak prázdné. Mamince bych koupila puzzle, moc ráda skládá puzzle. Ale všechny co máme, tak už poskládala několikrát. Pak bych chtěla svou vlastní knihovnu, no, jen si představte, jak úžasné by to bylo, koupila bych nějakou skříň velikou a do toho nakoupila a přečetla všechny knihy, co si přeji, což je opravdu seznam. Ale to vím, že nikdy mít nebudu, zatímco čtečku ano, tu mám v plánu koupit si z výplaty, protože pracuju i přes rok, tak už na to skoro mám. Skoro říkám, protože jsem byla v září v práci jen dvě soboty. Moc práce zrovna nebylo. Už se moc těším, až ji budu mít a nebudu s sebou muset tahat takové těžké knihy, které jdou pak znát, když nosím dlouho batoh. To bude asi vše.
Stejně, i kdyby jsme měli tolik peněz, život by byl nudný nic nedělat a jen se flákat, mamka by do práce zaručeně chodila dál, protože se vždy může něco stát a už by to asi ani nemělo smysl. Jen bychom se konečně měli lépe.
Napsala bych toho víc, ale už tak to má dvě A4, myslím si, že to ani nikdo číst nebude, co už. Jen tak pro informaci, teď zrovna čtu skvělou knížku Levhart od spisovatele Jo Nesbo. Je to super detektivka ai když to ještě nemám dočtené, tak je to zatím fakt super a myslím, že to můžu jen vřele doporučit. A ještě aby nikdo tento článek nepochopil nějak špatně. Nechtěla jsem se litovat, stejně nikdo neví, o koho jde, jde jen o vypsání. Stejně když nevíte, kdo jsem, tak je mi jedno co si o mně budete myslet nebo ne. Mějte krásný den, nebo už večer.
 


Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 4. října 2015 v 18:26 | Reagovat

Ať bylo smyslem článku cokoliv, děkuji. Šla jsem za svým přítelem a děkovala mu, že jsem ráda, že mám vše, co potřebuji - rozuměj tomu - mohu jíst maso, neslézají mi nehty a nevypadávají vlasy díky nekvalitní bezmasé stravě a mohu si dovolit chodit k zubaři :) Přítel do teď někdy nechápe, jak takoví lidé mohou žít a přitom netuší, že je nás takto většina :) Ale i s málem se dá vyjít a lidé dokáží být šťastni :)

2 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 4. října 2015 v 18:44 | Reagovat

[1]: Souhlasím, jsou důležitější jiné věci než to co jsem psala. Chtěla jsem tím říct, že i když nemám to všechno co jsem tam napsala, jsem šťastná a já za to poděkovala mamince.. :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 4. října 2015 v 18:45 | Reagovat

[2]: Člověk, který z "z mála vzejde" je skromný a myslím si, že to i dál dotáhne... Protože si je vědom jiných hodnot než jen hodnot věcí atd.

4 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 4. října 2015 v 18:48 | Reagovat

[3]: Jsi super :-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 4. října 2015 v 19:08 | Reagovat

[4]: To ani ne, spíše jsi mi článkem otevřela oči, že mám být vděčná. Lidé rádi a rychle zapomínají na to, že ještě před rokem nic neměli, o všechno přišli a najednou jsou jako v pohádce :)

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 22:36 | Reagovat

Naše rodina také nepatří mezi ty, kteří by si mohli nějak extrémně vyskakovat a proto si moc cením všeho, co pro mě rodiče dělají. Sami často sami sobě berou aby nám mohli dávat. Každopádně je hezké jak myslíš na své nejbližší. Já Egypt taky zbožňuju a přidala bych se k vám! :D :)

7 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 14:29 | Reagovat

[6]:Chápu, podle mě samozřejmost, jinak to bych tě uvítala s otevřenou náručí! :-)

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 14:35 | Reagovat

[7]: Však já tebe taky :') :3

9 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 14:40 | Reagovat

[8]: <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama