Mé pocity z nové školy

4. září 2015 v 21:06 | Lone Howler |  Co se událo
Jak jen začít? Nastoupila jsem na Střední Polygrafickou Školu v Olomouci.
Když bylo 31.8., tak jsem se nesmírně těšila do školy, nová škola, noví lidé, nový začátek. Brala jsem to všechno naprosto v pohodě, říkala jsem si:"Bude to dobré, určitě tam budou moc fajn lidi". Nemohla jsem skoro ani spát, pořád jsem musela myslet co tam bude, co se budeme učit, jací budou učitelé, budu mít fajn spolužáky? Kolik nás bude ve třídě? Etc.
Prostě otázky v hlavě, které zněly v hlavě asi každému, kdo měl nastupovat. Brala jsem to strašně vážně. Nikdo se netěšil, byla jsem snad jediná, která se těšila moc. Cítila jsem se jako nový člověk, že zažiju něco nového, že budu studentem a budu studovat něco co mě opravdu zajímá. Byla to novinka. A já mám moc ráda nové věci.
Bylo 1.9., musela jsem jet do školy vlakem, protože v Olomouci nebydlím a jezdit budu každý den. Školu jsme měli až na devět. V tom vlaku, cítila jsem se docela vystresovaně, bylo to úplně něco jiného, než ten předešlý den. Ano, těšila jsem se, ale byla jsem nervózní. Furt jsem si říkala, co když nezapadnu. Co když mě budou pomlouvat a nebudou mě mít rádi?
Proběhlo to docela normálně, chápala jsem, že se asi nijak bavit nebudeme hned první den, tak jsem to moc neřešila.
Bylo 2.9. měli jsme takový rádoby adapťák. Jeli jsme na kopeček z důvodu toho, že výlet by byl drahý a na začátek je to moc peněz. Vzhledem k tomu, že na tom nejsme peněžně zrovna nejlépe, tak jsem byla i ráda. Ale každý už prostě měl ty své party a já se tam stále nebavila s nikým. Cítila jsem se tak hloupě, strašně mě to mrzelo. Nikdy dřív se mi ještě nestalo, že bych se nedokázala seznámit. Moc jsem tomu nerozuměla. Opravdu mi to bylo hrozně líto. Říkala jsem si, že tam ani nezapadnu. Všichni zde tak bohatí a hezcí, jsem pod jejich úroveň.
Jenže?
Nastal den 3.9. a ve škole jsme si říkali různé informace. Před začátkem vyučování jsem přišla do šatny si obout přezůvky a byla tam i L. a začaly jsme si povídat. Už to pro mě bylo znamení. Byla jsem hrozně ráda, řekla jsem si, že aspoň s někým se tu budu bavit, zašly jsme si i pro sešity. Pak přicházeli další a další lidé, kteří také chtěli vědět, kde seženou ty pěkné sešity, tak jsem s něma prostě šla a vše jim ukázala. Tím pádem jsem měla možnost mluvit apoň trochu. Když jsme se vrátili, tak M. si ke mně dobrovolně přisedla. Byla jsem fakt ráda, hodně se to rozrůstalo a rozrůstalo a jelikož je nás vě třídě tak málo, tak se snad bavím s každým, i s tím jedním klukem co tam máme, což nebývá zvykem.
Dnes 4.9. se mi alespoň ujasnilo, jestli se opravdu bavíme, nebo to byl jen sen. Protože jsem se bála, že celé čtyři roky strávím s lidma co mě nenávidí. Alespoň že to takhle je. Ta škola zatím vypadá fakt dobře, zatím tam nebyl žádný učitel/učitelka , která/ý by byl/a nějak zlá/ý. I když jsme se po pravdě skoro neučili. Škola je také moc pěkná. Bylo tam sice pár nepříjemných lidí, ale to by bylo určitě všude, vždy se někdo najde.
Šílená výhoda, která mě nikdy nenapadla, byla ta, že jsme vlastně všichni šli na tu školu ze stejného důvodu. BAVÍ NÁS GRAFIKA. A pravdou je, že jsem nikdy nepoznala tolik lidí, s kterýma bych měla tolik společného. některé dokonce baví číst. To nikdy nikoho z mé blízkosti nebavilo, jak mě. A taky píšou povídky jako já. A různé věci. Bohužel nikoho s oblibou ve fotografování jsem nenašla.
Pořád si ale myslím, že tam jsem pod úroveň, ale zjistila jsem jeden fakt. A to ten že i lidé s pěnězi můžou být milí. A o tom jsem předtím měla mylnou představu. Ale třeba se znovu mýlím, třeba první dojem není vše. Píšu jen to co se mi zdá.
Ve skutečnosti jsem měla naprosto zvytečné obavy, muselo mi být jasné, že se všichni hned nebudeme kamarádit po dvou dnech. Ale když jsem to neznala, tak jsem si to myslela. Většinou jsem byla nová jen já. Já se vždy přistěhovala a šla do nové školy a ti žáci za mnou prostě přišli, ale neuvědomovala jsem si, že jsem nová JEN já.
Chtěla jsem se zde jen trochu vyzpovídat z mých pocitů na střední..
Snad se Vám článek líbil.
 


Anketa

Cítíte se sami?

Ano.
Ne.
Někdy.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 5. září 2015 v 16:34 | Reagovat

Některé dokonce baví číst - to je na jednu stranu děsně vtipné a na druhou nehorázně smutné ... Jsem ráda, že se ti tam líbí. Já na střední měla nejlepší kamarádu z hooooodně bohaté rodiny a pokud by mne nepozvala domů, nepoznala bych to. Vůbec se nechovala jako snobské děcko :)

2 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 5. září 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: V dnešní době jsem z toho čtení byla překvapená. A byla jsem ráda, jelikož já čtení miluji.
JJ, jsou i tací, kteří se tak nechovají, bohužel i ti kteří chovají...

3 Jana Jana | E-mail | Web | 5. září 2015 v 23:56 | Reagovat

[2]: Ale je to hrůza, viď? Lidi co nečtou mi přijde, že ani neumí psát :/

4 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 6. září 2015 v 13:08 | Reagovat

[3]: Já čtu pořád a taky mi nepřijde, že bych psát uměla. Ale hrozně mi to určitě přijde.. vždyť čtení je něco tak úžasného. Nechápu co na tom lidi nebaví. Jestli je to tím, že si neumí vybrat dobrou knihu? Nevím.. :-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 6. září 2015 v 15:14 | Reagovat

[4]: Nemyslela jsem psát blog nebo příběhy - myslela jsem diktát, pravopis, atd. Mají s tím mnohem více práce, s vyjadřováním také :) Čtu odmalička a také psát nějak poutavěji neumím :D

6 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 22:07 | Reagovat

Skvělý článek ;) Nové začátky jsou vždycky plné nervů a i já měla z gymplu celkem strach. Postupem času ale člověk najde ty správné lidi a kolektiv se pak stává lepším a sjednocenějším :) Moc hezky se mi tvé články čtou!

7 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 14:36 | Reagovat

[6]: děkuju mockrát <3
to je pravda, již se tak stalo, akorát jsou v tom i další věci, snad to sem někdy napíšu.. :-)

8 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 14:39 | Reagovat

[7]: Určitě napiš! :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama